Hummus není na jídelním stole žádnou novinkou. V Turecku se běžně konzumoval už ve středověku. Prošel pak postupným vývojem a dnešní podobu získal zhruba na přelomu 19. a 20. století. Přestože název pokrmu ve vás nemusí vyvolávat nijak vášnivou chuť k jídlu, tato pochoutka se těší stále větší oblibě. Namlsají se totiž vaše chuťové buňky a zároveň prospějete svému zdraví. Navíc příprava není nijak náročná.
Jak prospěje našemu zdraví?
Hlavní část hummusu, tedy cizrna, nám dodá především bílkoviny. Zásobí naše tělo omega-3 mastnými kyselinami, sacharidy, minerálními látkami, ale i vlákninou a vitamíny. Velkou výhodou je nulový obsah cholesterolu. Je oblíbenou pochoutkou vegetariánů, veganů, ale hodí se třeba i pro diabetiky. Udržuje totiž stabilní hladinu cukru v krvi. Je zároveň prevencí onemocnění srdce a cév, podporuje zdravou pleť i vlasy. Hodí se při dietním stravování.
Co s cizrnou před vařením?
Snadno lze hummus popsat jako pomazánku, jejímž základem je rozmixovaná cizrna. Je snadné ji připravit, jen je třeba vzpomenout si předem, že ji budete chystat. Cizrnu je totiž nutné nejprve na několik hodin namočit. Dejte ji do větší nádoby s dostatkem studené vody, po nabobtnání znatelně zvětší svůj objem. Do vody můžete přidat trochu jedlé sody.
Vodu pak z cizrny slijte, vyměňte za jinou, ve které ji budete vařit. Je možné ji vařit zcela běžně přiklopenou nebo v tlakovém hrnci, který vám ušetří čas. Po uvaření ji nechte vychladit, vodu z ní neslívejte – bude ještě do hummusu potřeba.
Z čeho vytvořit hummus?
Další důležitou složkou hummusu je tahini pasta ze sezamových semínek. Nebývá k dostání běžně v supermarketech, ale v obchodě se zdravou výživou ji určitě najdete. Dále přidejte utřený česnek, nadrcený římský kmín, citronovou šťávu a olivový olej. Cizrna se nejprve zpracuje v mixéru, přidávají se další suroviny, případně se dolije voda z vaření. Pokud si chcete hummus nějak zvýraznit, můžete do něj přidat mletou papriku, kurkumu, bylinky nebo třeba sušená rajčata.
Hummus se podává s pečivem, ale můžete v něm namáčet zeleninu nebo třeba pita chleba. Někdy je chápán jako příloha k masu, rybám. Využijete ho i na zahuštění omáček nebo do salátových zálivek.