Nový Zéland a Českou republiku dělí 18 tisíc kilometrů. Obtížně byste hledali stát od nás vzdálenější. Přesto je kultura této bývalé kolonie Velké Británie velice blízká evropské. I tak se ovšem objevují specifika, která Čechy žijící na Zélandu v mnohém překvapí, a jedním z nich je zdravý životní styl.
Nový Zéland tvoří dva ostrovy plné zeleně a hospodářských zvířat. Nejbližší sousední stát je Austrálie vzdálená 2000 km severozápadním směrem, nejbližší pevninou na jihu je Antarktida. Jedná se tedy o zemi velice izolovanou od okolního světa, což se významně projevuje právě v jídelníčku místních obyvatel.
Přestože příznivé klima podporuje pěstování všemožných druhů ovoce a zeleniny, důraz je kladen na chov ovcí a skotu, které tak zabírají místo zemědělským plodinám. Nový Zéland obývá šestkrát více ovcí než lidí a divoká zvěř se zde přemnožila natolik, že je povolen její lov z vrtulníků.
Dalo by se tedy očekávat, že bude zvěřina nebo jehněčí každodenní součástí jídelníčku místních obyvatel. Opak je pravdou. Nový Zéland je závislý na vývozu masných výrobků a zemědělské produkce, proto se paradoxně stává, že tentýž kus masa pořídí Novozélanďan za vyšší cenu, než za kterou se prodává například v Austrálii.
Zdravě, ale draze
Na Novém Zélandu se střídají roční období obráceně než v České republice. Zimní počasí přichází v červnu a spolu s ním rapidně rostou i ceny sezónních plodin – především ovoce a zeleniny. Dovoz je totiž velice nákladný, a tak v zimě pořídíte čerstvé potraviny i za pětkrát vyšší cenu než v létě. Například za hlávku salátu zaplatíte v lednu asi 15 korun, v srpnu je to i 80 korun. Cena rajčat vzroste po sezóně čtyřikrát až na 160 Kč za kilogram a jeden kus okurky vás bude stát v zimě 70 korun oproti letní ceně 30 korun.
Mléčné výrobky jsou sezónností zasaženy méně, ale i tak je jejich cena mnohonásobně vyšší než jsme zvyklí v Čechách. Ceny sýra začínají na 60 korunách, za obyčejný jogurt utratíte minimálně 40 korun.
Kvalitně a poctivě
Nejvíce se vyplatí nakupovat sezónní potraviny u místních farmářů. A že je jich tu požehnaně. Na Zélandu v podstatě neexistují paneláky či bytové domy, většina lidí bydlí v jednopatrových či dvoupatrových staveních. Proto má téměř každý možnost vlastní zahrádky.
Hlavně lidé na vesnicích nabízejí k prodeji, co sami nespotřebují. Co je ovšem s podivem je způsob nákupu. Novozélanďané věří v čestnost druhých, a proto často narazíte na stánky s čerstvým ovocem a zeleninou, ale bez prodejce. Uvidíte jen přihrádky s potravinami, cedulky s cenami a pokladničku na peníze. Model prodeje pro Čechy takřka nepředstavitelný.
Kvalita domácích produktů se samozřejmě nedá srovnat s dováženým zbožím. Není nad to utrhnout si k snídani pomeranč z vlastního stromu, nebo si dojít k sousedovi pro výběrové hroznové víno. I kvalita masa je jedna z nejlepších na světě, nejoblíbenější je jehněčí, které se ovšem kvůli vysoké ceně často schovává pro sváteční příležitost.
Třetí nejobéznější
Průmyslově zpracované potraviny jsou oproti čerstvým výrazně cenově dostupnější. Čokoládovou tyčinku si zde koupíte za podobnou cenu jako v České republice, stejně jako pytlík brambůrek. I řetězce rychlého občerstvení lákají na výhodné nabídky, a proto se jim zde daří velice dobře. Počet fast food restaurací na jednoho obyvatele je zde největší na světě.
Přičtěte si k tomu fakt, že naprostá většina místních obyvatel všude přejíždí autem a není divu, že je každý třetí člověk obézní. Pro srovnání podle stejného průzkumu trpí obezitou každý pátý Čech.
Zdraví naruby
Místní vláda bojuje proti obezitě vzděláváním svého obyvatelstva. Zavedla systém hodnocení místních potravin, kdy jsou produkty označeny určitým počtem hvězdiček podle toho, jak prospívají lidskému organismu. Čím více hvězdiček, tím by měla být potravina zdravější. Cílem je navést konečného spotřebitele k tomu, aby si koupil tu nejzdravější možnou variantu téhož produktu.
Tato snaha je jistě bohulibá, ovšem v praxi má mnoho úskalí. Prvním z nich je fakt, že určení počtu hvězdiček je v rukou samotných výrobců. Musí se přitom řídit návodem ministerstva zdravotnictví, ale i tak zde vzniká prostor pro manipulaci. Navíc je to údaj nepovinný, takže pokud výrobci vyjde nízké číslo, nemusí ho uvádět vůbec.
Problematické je i srovnávání produktů v různých kategoriích. Paradoxně například dochází k tomu, že balená voda má méně hvězdiček než snídaňové cereálie, nebo že řecký jogurt dopadne hůře než uměle doslazovaný jogurt ovocný.
Ráj na zemi?
Pro turisty je Nový Zéland rájem na zemi. Místní krajina je nepopsatelně krásná, lidé velice přátelští a komu se zasteskne po domově, narazí tu na silnou českou komunitu. Od krajanů dostanete rady, jaká místa navštívit a jak aplikovat českou kuchyni v místních podmínkách.
Chybí zde totiž mnoho výrobků, které považujeme za zcela běžné. Například tu jen horko těžko narazíte na tvaroh, neslazený bílý jogurt nebo na čerstvé kvasnice. Jiné potraviny mají zase podobu, na kterou nejsme zvyklí, například slané máslo.
Nejvíce postrádanou potravinou je ale český chléb a pečivo obecně. Na Zélandu se ve velkém konzumuje zdraví zcela neprospěšný toastový chléb. Vícezrnnou variantu seženete za několikanásobně vyšší cenu, i tak se ale nedá místní výběr srovnat s bohatým českým sortimentem.
a první pohled Nový Zéland zcela pobízí k zdravému životnímu stylu. Na ten druhý ale zjistíte, že má život na ostrovech obklopených mořem i svoje nevýhody. A že přestože se Česká republika nemůže pyšnit takovou mírou zeleně, zdravé stravování je u nás daleko pokročilejší.