O tom, jak naše strava obsahuje příliš cukru, se můžeme dozvědět všude. Zároveň je k dispozici dostatek informací o tom, jak moc nám cukr škodí, co vše může způsobit, a jak jej máme omezit. Čím si ale můžeme jídlo osladit, aby to pro nás taková pohroma nebyla?
Bílý cukr nám neprospívá
Jako největší škůdce je označován rafinovaný bílý cukr, který se získává z cukrové řepy nebo cukrové třtiny. Chemicky se jedná o disacharid složený z glukózy a fruktózy. Hladina glukózy v krvi je po přijetí cukru regulována inzulínem, který při vzestupu jejího množství zajistí přestup do buněk a další zužitkování.
Pokud si cukru dopřáváme hodně, v našem těle dochází k překyselení, jeho harmonie je narušena a mohou se objevovat různé nepříjemné zdravotní dopady. Kromě vzniku zubního kazu se zvyšuje riziko cukrovky, v těle se množí kvasinky a můžeme být náchylní na různá infekční onemocnění.
Další možnosti, jak jídlo osladit
Bílý cukr má sice vysokou sladivost, ale našemu tělu nikterak přínosný není. Je proto ideální snažit se jej v jídelníčku omezit, nebo nahradit zdravějšími variantami. Podívejme se podrobněji alespoň na ty nejznámější.
Třtinový cukr
Třtinovému cukru se v dnešní době dostává vyšší obliby. Má trochu jinou chuť než bílý cukr, není rafinovaný, avšak u citlivých lidí může vyvolávat alergickou reakci.
Melasa
Melasa vzniká v podstatě nechtěně jako vedlejší produkt při zpracování cukrové třtiny. Je to hustá mazlavá tekutina, která nám však kromě sladké chuti přináší i mnoho prospěšných látek. Jsou zde vitamíny A, B a D, mastné kyseliny, enzymy, minerály a stopové prvky.
Med
Lety prověřeným sladidlem je med, který kromě sladké chuti vyniká i obsahem mnoha dalších cenných látek (vápník, železo, hořčík, draslík, zinek). Může pomoci při nespavosti, je prospěšný pro stav našeho srdce a cév, užívá se i zevně pro podporu zdravého vzhledu pleti. I když je nám med ku prospěchu, užívejte jej pouze ve vhodné míře, jeho energetický obsah je opravdu velký.
Umělá sladidla
Jako příklad umělých sladidel lze uvést sacharin, aspartam nebo sorbitol. Mají sice vysokou sladivost, avšak o jejich bezpečnosti panují mnohé dohady. Jsou součástí potravin, které jsou určené pro diabetiky, a rozhodně není vhodné, aby je konzumovali ostatní – vede to jen ke zbytečnému dodávání chemických látek do těla.
Stévie
Tato rostlinka je výborným příkladem přírodního sladidla. Její obliba stále stoupá a můžeme pro to nalézt mnoho důvodů. Jihoamerické indiánské kmeny ji používaly pro slazení pokrmů již před dávnými časy. Jsou v ní obsaženy glykosidy, které jsou právě zodpovědné za sladkou chuť. Stévie se hodí i pro podporu zdraví, nedochází při její konzumaci k negativním účinkům jako u bílého cukru, je nekalorická. Nekazí se po ní zuby, nepřispívá k obezitě ani nezvyšuje riziko vzniku cukrovky. Navíc disponuje baktericidními účinky.
Ideální variantou je mít vlastní rostlinku. Pokud kupujeme stévii z obchodu, je zde riziko, že byla nějak upravena a jsou v ní různé přidané látky. Jako kritiku užívání stévie někteří odborníci hovoří o tom, že její sladká chuť vede k odlišným reakcím v těle a organizmus po ní zůstává ve stavu, kdy je nižší hladina cukru v krvi. Následkem toho se vyplaví stresové hormony, což může mít další neblahé dopady.
Všeho s mírou
Není asi příliš efektivní trýznit se tím, že si opravdu odepřu vše sladké. Je však třeba rozpoznat, kdy si dodáváme cukry zcela zbytečně a třeba jen ze zvyku nebo v době, kdy jsme vystresovaní, unavení. Při slazení potravin rozhodně vynechejte umělá sladidla, dejte přednost přírodním možnostem, jak ovlivnit chuť jídla. Pokud máte obecně ve stravě dost cukrů, můžete jich značnou část odbourat třeba tím, že budete pít jen neslazené vody, při vaření a pečení omezíte množství cukru nebo si dopřejete hotové zakoupené sladkosti jen opravdu výjimečně.