V léčitelství byla tato peruánská bylinka užívána již po staletí. Inky byla díky svému blahodárnému působení uctívána jako svatá rostlina. S jejím rozšířením do povědomí lidí
i v ostatních zemích je spjat páter Edmund Szeliga. Tento polský misionář při své misi do Peru převzal od indiánských kmenů mnoho léčebných metod. Hlouběji se pak zabýval působením rostlin a jejich složením.
Jak již bylo řečeno, jedná se o peruánskou bylinku. Vyskytuje se zejména v oblastech tropických amazonských lesů. Je to popínavá rostlina s trny, proto bývá též označována jako kočičí dráp.
Dle vyprávění byla Vilcacora objevena raněným bojovníkem kmene Ashaninka. Ten v džungli uviděl tygra, jak drápy rozdrásal stonek a posilnil se šťávou, po které rázem získal plno energie. Zesláblý bojovník se inspiroval a tekutiny se také napil. Ihned pocítil příval síly.
Vnitřní i vnější použití
Nejčastěji se z Vilcacory užívá její kůra, kterou můžete zakoupit sušenou. Samozřejmě bývá i součástí různých doplňků stravy. Na lidské tělo působí zejména obsažené alkaloidy
a steroly. Dále se uplatňují antioxidanty, které v našem těle odbourávají volné kyslíkové radikály a podporují regeneraci buněk.
Vilcacora má příznivý vliv na funkci imunitního systému, podpoří jeho správné nastavení a obrana proti nemocem je následně efektivnější. Příznivě ovlivňuje též hladinu cholesterolu v krvi, je vhodná pro diabetiky i pacienty s artrózou. Lze ji použít také zevně. Obklady pomáhají s řešením kožních obtíží, dochází ke zlepšení lupénky, ekzémů, rychlejšímu hojení akné.
Příprava odvaru
Když si zakoupíte kůru Vilcacory, stačí pak jednu její polévkovou lžíci přelít zhruba půl litrem vody a zhruba 20 minut vařit. Odvar lze užívat až třikrát denně, není doporučován dětem, těhotným a kojícím ženám. Pokud byste nechtěli Vilcacoru užívat samotnou, můžete si ji připravit v kombinaci s dalšími peruánskými bylinkami.