Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)

Jitrocel vytváří přízemní listovou růžici, ze které vyrůstá několik stvolů dlouhých až 30 cm. Na těchto stvolech se nachází vejčitý klas s drobnými bílými kvítky. Růžice je tvořena podlouhlými, vzpřímenými listy, které se zužují s řapíkem. Jitrocel pochází původně z Evropy a Asie, odkud byl rozšířen do celého světa. V České republice je široce rozšířen a to především v oblastech mírně vlhké, hlinito-písčité až středně těžké půdy. S vyšší spotřebou ve farmaceutickém průmyslu narostla i potřeba pěstování této jinak plevelovité rostliny. Jitrocel je používán v lékařství, kosmetice, včelařství a gastronomii, díky svým příznivým účinkům se stále častěji přidává do trávníkových směsí, které požírají hospodářská zvířata.

Popis jitrocele kopinatého

Jitrocel dorůstá 7 až 30 cm, občas dosahuje i větších výšek. Je to vytrvalá rostlina rostoucí v trsech. Listy jsou uspořádány do přízemních růžic, kterými je rostlina charakteristická. Vystoupavé až vzpřímené zelené listy jsou 10-25 cm dlouhé a 0,5-3 cm široké se souběžnou žilnatinou, která je viditelná spíše ze spodní strany listu. Kopinaté listy mají lysou čepel, která se zužuje v dlouhý řapík. Kromě listů vyrůstají z růžice také pětihranné stvoly, které jsou delší než listy. Tyto stvoly nesou válcovité klasy, které jsou obvykle dlouhé 1-3 cm, za plodu se ale prodlužují až na 12 cm. Klasy obsahují drobné květy bíle až hnědě zbarvené, které jsou oboupohlavné. Z jejich koruny vyčnívají čtyři tyčinky s dlouhými bělavými nitkami a žlutými prášníky. Květy rostou v kalichu, jehož cípy jsou 3-3,5 mm dlouhé. Rostlina začíná kvést, až růžice dostane určité velikosti a kvete od května do září. Květy jitrocele mají slabou vůni, listy chutnají hořce, trpce až slaně. Po opylování, které bývá realizováno větrem i hmyzem, vznikají plody, které obsahují dvě leskle hnědá semena dlouhá 2,5 mm a široká 1,3 mm. Takových semínek dokáže průměrná rostlina vyprodukovat 2500, některá z nich odpadnou hned po uzrání, jiná až v období odumření rostliny. Kořen rostliny je velmi rozsáhlý a svazčitý.

Jitrocel pochází původem z Evropy a Asie, odtud se postupně rozšířil do téměř celého světa a to především díky své odolnosti (co se týká počasí i různých poškození, jako je sešlap) a nenáročnosti. Roste všude, kde je půda mírně vlhká, hlinitá až hlinito-písčitá, v oblastech plného slunce až polostínu. Roste na místech s ostatními plevelovými rostlinami a travinami, kterými jsou louky, meze, pastviny, zahrady, stráně, v trávnících a travnatých příkopech, parcích, podél cest i jako plevel na polích. V České republice se vyskytuje ve všech nadmořských výškách.

Rostlina kvete od května do září. Semínka začínají klíčit již někdy na podzim, častěji ale v lednu až dubnu, a díky tomu jsou schopná plnohodnotného růstu na jaře příštího roku. Klíčí v tmavém prostředí asi 5 mm pod povrchem.

Pěstování jitrocele kopinatého

Dříve se vystačilo se zásobami volně rostoucího jitrocele, v současné době ale bývá pěstován především díky jeho širokému využití a skvělých účinků, kterých se využívá ve farmacii a kosmetice.

Pěstování jitrocele ze semínka

Protože je jitrocel velmi přizpůsobivou rostlinou, jeho pěstování není nijak náročné. Semínka se sází do půdy předem zbavené plevele a na slunné místo, které ale není suché až příliš, protože má rád mírné vlhko. Na půdu není příliš náročný, ale nejradši má hlinitou až hlinito-písčitou půdu bohatou na živiny.

Semena se sází v dubnu do řádků asi 30-40 cm od sebe a po vysázení se zahrnou slabou vrstvou hlíny. V průběhu růstu lze půdu dále přihnojovat a odplevelovat, ale protože se jedná o plevelovitou rostlinu, není to příliš nezbytné. Poté, co rostlina vyroste, je možné ji sklízet několikrát do roka

Vegetativní množení jitrocele

Kdo již vlastní rostlinu jitrocele, může ji množit pomocí dělení trsu či pomocí vyčnívajících částí kořene, kdy se jednotlivé oddenky rozrostou a tak následně rozmnoží. To probíhá u rostliny buď samovolně nebo je možné tyto oddenky na jaře či na podzim odebrat a nechat zakořenit účelně.

Sklizeň jitrocele

Sklízí se především listy, ale také semena jitrocele. U jitrocele zasazeného v dubnu je možné sklízet listy už tentýž rok a to ve třech sklizních. Listy se sklízí před vykvetením rostliny, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Nejvíce se sběr doporučuje v období mezi květnem a koncem srpna a v suchých a slunných dnech. Listy by se během sběru neměly pomačkat ani zapařit, protože pak mají tendenci při sušení černat a tím se znehodnotit. Sklízí se tak, že se trhají přímo u země a následně se suší.

Uchování jitrocele kopinatého

Jitrocel lze uchovat usušením. To ale není tak snadné. Nejdříve se z rostliny musí odstranit stvoly, květy i semena, poté se pokračuje samotným sušením. To probíhá nejdříve na slunci v tenkých vrstvách (ne víc než 5 cm), následně se listy dosuší na vzdušném stinném místě. Při sušení v umělém teple se doporučuje teplota 40 °C. S listy se nesmí nijak manipulovat, protože mají tendenci se drolit. Správně usušené listy mají hnědozelenou až olivovou barvu, jsou bez zápachu a snadno se lámou. Skladují se v suchu a temnu.

Recepty z jitrocele kopinatého

Čerstvý jitrocel lze v kuchyni využít do polévek, salátů (zejména k ředkvičkám, okurkám a rajčatům), jako zelená složka v bagetě nebo dokonce jako složka hlavního chodu. Jitrocelové listy si lze připravit například v sýrovém těstíčku z mléka, sýru, vajec, soli, kari a prášku do pečiva. Omyté a okapané listy bez stopek se obalí v těstíčku a následně usmaží. S bramborovou kaší či pečivem můžou vytvořit hlavní chod či teplou večeři. Jitrocel lze také využít jako marinádu k nakládání jakéhokoli druhu masa od skopového po kuřecí. Marinádu tvoří směs nahrubo nakrájené cibule a česneku, lístky bazalky, tymiánu, máty, šťovíku, pampelišky, jitrocele, květy jetele a sůl s pepřem. Všechny tyto suroviny se vhodí do rozpáleného oleje a hned se hořák vypne a marináda se nechá prochladnout. Maso se v ní marinuje alespoň 3 dny (vyjma kuřecího, které se nedoporučuje nakládat na delší dobu než 24 hodin). Známý je také jitrocelový sirup. Umyté listy jitrocele se nakrájí a v centimetrových vrstvách vkládají do uzavíratelné nádoby. Jednotlivé vrstvy se prokládají vrstvou cukru či medu. Vše se stlačí a v průběhu několika dní stále doplňuje a stláčí, dokud není nádoba zcela plná. Poté se uzavře a nechá 10 dní na slunečném místě. Sirup se přecedí, listy vymačkají a je hotovo.

Ze sušených listů se dá připravit čaj. Listy se spaří ve vroucí vodě a následně se tekutina přecedí.

Využití jitrocele kopinatého

1. Lékařství

Nejvíce se využívá k výrobě čajových směsí, které pomáhají proti kašli a uvolňují hlen, působí protizánětlivě a na trávení, přispívá k odvádění škodlivých látek z těla a čistí krev. Odvary z jitrocele se využívají při onemocnění horních cest dýchacích jako je astma, záněty průdušek a další. Obklady se používají na špatně se hojící rány či bodnutí hmyzem. [1, 2]

2. Krmivo pro zvířata

Bývá přidáván do směsi trávníkových semen určených k sázení na lukách, na kterých se pase dobytek. Taková strava napomáhá celkovému zdraví hospodářských zvířat a také zlepšuje vlastnosti mléka. Samotnými semeny jsou krmeny chovné druhy ptactva.

3. Gastronomie

V kuchyních se používají pouze čerstvé listy se svou nahořklou až trpkou chutí. Dochucují se s ním polévky a omáčky, přidávají se do salátů nebo se obalují a následně smaží ve slaném i sladkém těstíčku.

4. Včelařství

Jitrocel obsahuje velké množství kvalitního pylu, čehož využívají včelaři a především včely, které ho sbírají.

Nežádoucí účinky jitrocele kopinatého

Užívání jitrocele se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám, protože není znám dostatek informací o důsledcích tohoto užívání. [2]

Zajímavosti o jitroceli kopinatém

• Jitrocel má velké množství lidových názvů: babí list, babyka, beraní jazyk, celníček, hojínek, jazejček, jitrocel špičatý, jitrocil, čelník, jehněčí jazyk, myší ocas, myší ouško, psí jazýček, psí uši, veverčí ucho, babka, svalník či volský, beraní nebo olověný jazyk.
• Podle anglosaského spisu z 11. století je jitrocel jednou z devíti bylin, které daroval Bůh člověku. Podle tohoto spisu jitrocel pomáhá odolávat všudypřítomnému zlu. Dalšími bylinami jsou pelyněk černobýl, heřmánek, mateřídouška, rdesno (hadí kořen), kopřiva dvoudomá, kerblík, fenykl a jabloň.
• Na území České republiky se vyskytuje asi 6 druhů jitrocelů, nejznámější jsou jitrocel větší (plantago major) a jitrocel prostřední (plantago media). Tyto druhy mají srovnatelnou účinnost jako jitrocel kopinatý.
• Kuřáci používají čaj jako podpůrný prostředek při odvykání kouření.
• Ve starých bylinářích bývá jitrocel označován jako král cest a byl rozšířený stejně jako dnes a již tehdy měl vynikající pověst.
• Zajímavé jsou i způsoby rozšíření jitrocele po celém světě, kde vlastně následovaly evropské kolonizátory. V Severní Americe se jitrocel uchytil tak, že jeho semena kolonizátoři nevědomky roznášeli v botách. Indiáni jej proto nazývali stopa bílého muže.
• V lidovém léčitelství se čerstvá šťáva z listů používala na rány, ekzémy a spáleniny. Kvůli zanesené druhotné infekci, už se ale toto použití nedoporučuje.

Zdroje:

1. Jitrocel kopinatý – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jitrocel_kopinat%C3%BD
2. Jitrocel kopinatý | Účinky, použití, info. Bylinkopedie.cz | Léčivé bylinky, zázračné rostliny a další dary přírody [online]. Copyright © 2014 [cit. 28.06.2019]. Dostupné z: https://bylinkopedie.cz/jitrocel-kopinaty/
3. Jitrocel kopinatý – Abecedazahrady.cz.cz – Zahrada, rostliny, pěstování [online]. Dostupné z:https://abecedazahrady.dama.cz/katalog-rostlin/jitrocel-kopinaty
4. Jitrocel kopinatý | Bylinky.info.Bylinky – Vše, co jste chtěli vědět o bylinkách! [online]. Copyright © 2010 [cit. 28.06.2019]. Dostupné z: http://www.bylinky.info/jitrocel-kopinaty