Šalvěj je vytrvalý polokeř dorůstající výšky 20-25 cm, který má tendenci v dolní části dřevnatět. Jedná se o aromatickou a jemnou bylinku, jejíž podlouhle vejčité, vstřícné listy stříbrošedé až zelené barvy bývají v mládí šedoplstnaté, později lysé. Od května do července se na ní objevují malá fialová (občas také bílá) květenství v lichopřeslenech. Jak již její název napovídá, jedná se o bylinu léčivou, známou už od starověku. Pochází z oblasti Středomoří a Malé Asie, odkud se rozšířila do celého světa. Používá se v potravinářství, léčitelství, kosmetice a v různých kultivarech se pěstuje v zahrádkách také jako rostlina okrasná.
Obsah
Popis šalvěje lékařské
Šalvěj je vytrvalá, silně aromatická bylina polokeřovitého vzhledu s rozvětvenými naspodu zdřevnatělými a v horní části bylinnými, čtyřhrannými a chlupatými lodyhami. Její listy jsou vstřícné, podlouhlé až kopinaté, řapíkaté, vespod zúžené a jemně vroubkované, vespod zúžené. Mají délku 2-8 cm a šířku 1-4 cm a stříbrošedou až zelenou barvu se silnou síťovitou žilnatinou. V mládí jsou plstnaté, později jsou zelené a lysé. Fialové, zřídka také bílé květy, jsou uspořádány v lichopřesleny o 4-10 květech. Květy se na rostlině objevují od května do července. Kalich má dvoupyskou korunu a je trubkovitě zvonkovitý. Horní pysk je téměř rovný, dolní je trojdílný, uvnitř jsou 2 tyčinky. Plod tvoří 4 tvrdky, které se při dozrání rozpadají. Celá rostlina je typická svou charakteristickou vůní, chutí je šalvěj spíše trpká, až nahořklá.
Původní rozšíření rostliny zahrnuje oblasti Středomoří a Malé Asie. Znali ji už ve starověkém Egyptě. Postupem času se stala oblíbenou jako všelék po celém světě. K nám se dostala pravděpodobně v 9. století, kdy se za Karla Velikého pěstovala v klášterních zahradách.
Pěstování šalvěje lékařské
Na pěstování není šalvěj nijak zvlášť náročná. Vyroste v různých druzích půdy, dokonce i těch chudých na živiny. Nejvíce ale preferuje lehké, kypré, dobře propustné, hlinitopísčité půdy. Má také ráda suché a slunné stanoviště, které je dobře chráněné před větrem.
V průběhu růstu je potřeba udržovat tvar rostliny pravidelným zaštipováním, které navíc také podpoří keřovitý růst rostliny. Pravidelně je třeba odstraňovat suché květy a výhony, také je třeba při odkvětu ostříhat květy, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semen. Rostlinu je také nutné čas od času přesazovat, což signalizuje žloutnutím. To značí, že nemá dostatek místa pro kořeny nebo také to, že je půda již vyčerpaná. Rostlina má životnost asi 5 let, pak se doporučuje ji vyměnit.
Rostlina je choulostivá na mrazy, takže je dobré ji přikrýt chvojím, poté zimu bez problémů překoná.
Pěstuje se buď ze semen, dělením trsů nebo řízkováním.
Pěstování ze semínka
Semena lze zakoupit v semenářství, v online prodejnách či hobby marketech. Je třeba je předpěstovat v pařeništi a teprve poté se mohou přesazovat do venkovního prostředí. Do pařeniště se sází od března, přesazují se potom v květnu po opadnutí přízemních mrazíků nebo na podzim v říjnu, aby rostlina do začátku mrazů stihla ještě dostatečně zakořenit a přežít tak zimu. Rostlinu lze přesazovat na záhon do sponu 40×60 cm i do květináče.
Pěstování dělením trsů
Dělení trsu se provádí na jaře a to tak, že se rostlina vykopne a rýčem se její kořenový bal rozdělí na dvě části, které se samostatně rozsadí. Je to nejrychlejší metoda pěstování šalvěje, ale je potřeba mít přístup k již vzrostlé bylině.
Pěstování řízkováním
Řízkování se provádí také na jaře, nejlépe v dubnu, nejdříve koncem března a nejpozději v polovině června. Řízky se mohou odebírat pouze ze zdravé rostliny a měly by mít délku asi 10 cm. Největší šance na zakořenění je tehdy, když se výhonek odebere brzy ráno, protože obsahuje nejvíce vlhkosti. Na podložce se potom jednotlivé řízky upraví tak, že se seříznou těsně pod uzlinou, což je druhý pár dospělých listů výhonku, přičemž se spodní listy odstraní, aby každý řízek obsahoval pouze jeden listový pár. Nejlépe se řízek ujme v substrátu promíseném s perlitem, který by měl tvořit až 40 % z celku. Takto upravený substrát se nasype do květináče, jehož dno je vyložené novinovým papírem. Nakonec se vloží řízek do předem vyhloubené jamky, kterou lze vytvořit pikýrovacím kolíkem či obyčejnou tužkou.
Sklizeň šalvěje lékařské
Sklizeň šalvěje je možné provádět během celého vegetačního období rostliny, nejčastěji však v letních měsících. Sbírají se buď samostatné listy nebo celé vršky stonků, použít se ale může také celá nať i květy. Nejlepší jsou ale lístky nasbírané během slunečním a suchých dní v poledne, těsně před rozkvětem, kdy obsahují nejvíce éterických olejů. Celou nať je pak možné sbírat dvakrát do roka a to tak, že se seřízne asi 10 cm nad zemí.
Uchování šalvěje lékařské
Kromě pěstování šalvěje v květináči a zajištění si tak dostatečného přísunu čerstvých lístků, se šalvěj uchovává také jinými způsoby. Nejčastější je sušení, ale tato bylina je také vhodná k zamrazení či krátkodobě lze čerstvé listy skladovat v lednici.
Uchování čerstvé šalvěje
Natrhané čerstvé snítky šalvěje lze krátkodobě uložit do lednice v plastovém sáčku či obalu, přičemž uvnitř nesmí uvíznout žádná vlhkost, která způsobuje plísně. Takto připravené šalvěji se nejvíce daří uložené v nejteplejší části lednice, tedy v jejích dveřích. Při tomto skladování je potřeba myslet na to, že vlhkost bylinkám ubírá na životnosti a oplachují se tedy až těsně před použitím. Samotné oplachování by mělo proběhnout v misce se studenou vodou, protože voda tryskající přímo z kohoutku by je mohla poškodit.
Uchování šalvěje sušením
Šalvěj se suší rozložená v tenkých vrstvách na papíře ve větrané místnosti. Suší se rychle při teplotách kolem 30°C a ve stínu, nikdy ne na přímém slunci. Sušit se můžou samotné listy i celé natě, ze kterých se po usušení listy sdrhnou. Za použití sušičky by teplota neměla překročit 35 °C. Správně usušená šalvěj má zelenavou až stříbrošedou barvu, listy jsou plstnaté a budí dojem, že se lepí k sobě. Také mají silný kořenitý pach a výraznou kořenitou, hořkou chuť.
Uchování šalvěje zmražením
Šalvěj je bylina vhodná také k uchovávání ve zmrazené podobě a to tak, že se omyje a pečlivě osuší, aby na ní nezůstala ani troška vody. Takto připravená se buď zmrazí vcelku tak, jak je, v plastové nebo jiné uzavíratelné nádobě či mikrotenovém sáčku. Druhým způsobem je rostlinu nasekat, vložit do formy na led či nanuky, zalít vodou a takto ji zamrazit. Ledové kostky se potom mohou ve formách ponechat nebo se vyloupnou a skladují v nádobě či sáčku.
Recepty ze šalvěje lékařské
Kromě širokého užívání coby lékařské rostliny, je šalvěj také skvělým kořením v kuchyni. Přidává se do mastných jídel z vepřového či husího masa, vhodná je také do receptů s divočinou, skopovým masem či rybami. Hodí se také do kořeněných omáček, na přípravu karbanátků, paštik, nádivek, do bylinkových másel, k ochucení sýrů a také na výrobu domácích bonbonů, do koláčů a jiného pečiva. Jako koření se v kuchyni používají čerstvé i sušené listy, které mají trpkou a lehce nahořklou chuť.
Především v léčitelství se využívá k léčbě mnohých neduhů šalvějového čaje. Jeho příprava je velmi jednoduchá: bylinka se zalije vroucí vodou a nechá asi 5 minut vylouhovat. Poté už se pouze scedí a je připravená ke konzumaci.
Kdo má nadbytek šalvěje, může si ji uchovat pomocí pesta. Omyté lístky šalvěje se rozmixují, postupně se pak přidávají další suroviny – česnek, vlašské ořechy, slunečnicová semínka, sůl a olivový olej – a vše se rozmixuje v hladkou hmotu. Pro výraznější chuť je možné přidat strouhaný parmezán či čerstvý tvarohový sýr. Pesto je výborné na těstovinách či jen tak na chlebu.
Pro přípravu léčivých a kořeněných vín se tato bylina velmi hodí. Do bílého či červeného vína se vhodí byliny (kromě šalvěje lze přidat bazalku, meduňku, pelyněk, heřmánek, levanduli či jejich směs), nádoba se uzavře a nechá stát v temnu při pokojové teplotě. Asi po týdnu se víno scedí a je připravené ke konzumaci.
Šalvěj je výbornou kořenící složkou také k přípravě dezertů – mezi mnohými tradičními recepty například medový koláč se šalvějí. V jedné míse se smíchá med, vejce, mléko, olej a citronová kůra, v druhé míse zase pšeničná a kukuřičná mouka, prášek do pečiva, soda, sůl, muškátový oříšek, skořice, nasekaná šalvěj a postupně se tato sypká směs zašlehá do tekuté. Těsto se poté vlije do vymazané dortové formy a upeče. Koláč je natolik vláčný, že není třeba žádného krému, podává se pouze ozdobený skořicí a moučkovým cukrem. Chuť šalvěje se do něj skvěle hodí a dokazuje, že s dezerty bylinky velmi dobře harmonizují.
Využití šalvěje lékařské
1. Potravinářství
Šalvěj se v kuchyni používá k dochucení různých masových pokrmů, do bylinkových másel, na kterých se pak může připravit ryba či si je namazat na pečivo, do karbanátků, omáček, k dochucení sýrů, domácích paštik, skvělá je také při pečení a dušení zeleniny a brambor. V potravinářském průmyslu se pak využívá k výrobě šalvějových bonbonů.
2. Lékařství
Působení šalvěje je velmi široké. Má protizánětlivé, antivirotické, desinfekční a antibakteriální účinky, zabraňuje průjmům. Používá se vnitřně i zevně.
Vnitřní užití pomáhá proti pocení s nervovým původem (klimakterium, v pubertě nebo při plicní tuberkulóze), uklidňuje poruchy zažívacího ústrojí, pomáhá při nadýmání. Její užívání je vhodné při chorobách jater a žlučníku.
Při zevním užívání se využívá především desinfekčního účinku šalvěje ve formě kloktadla při zánětech či poraněních dutiny ústní, při angíně, po zubařských zákrocích a jako podpůrné léčivo při bolestech v krku a nachlazení. Byliny se využívá také k přípravě obkladů pomáhajícím při zánětech, vymývání zanícených ran a k výplachům při výtoku. Pomáhá také při hemoroidech, dlouhotrvající menstruaci, ke zhojení špatně se hojících ran a k odstranění ekzémů. [1, 2]
3. Kosmetika
V kosmetice se využívá stahujících a desinfekčních účinků šalvěje. Připravují se z ní osvěžující koupele, pomáhá také v boji proti lupům ve formě nálevu či šamponu, problematickou pleť (včetně akné) pomáhá zase léčit šalvějová pleťová voda. Výtažky ze šalvěje se přidávají do ústních vod a zubních past, čímž nejen osvěžují dech, ale také potlačují zápach z úst.
4. Okrasná rostlina
Šalvěj je pěstována v mnohých kultivarech, z nichž se mnohé využívají na zahrádkách coby okrasná rostlina. Mezi mnohými jsou to kultivary:
- Mainacht s temně modrofialovými květy,
- Rose Queen s jasně růžovými květy,
- Snow Hill s bílými květy,
- Pink Sunday se sytě růžovými květy a mnohé další.
Nežádoucí účinky šalvěje lékařské
- Šalvěj není vhodná k dlouhodobému ani nadměrnému užívání. Vzhledem k vysokému obsahu thujonu působí ve vyšších dávkách, při dlouhodobém užívání nebo v kombinaci s alkoholem toxicky. Tři až šest šálků denně je považováno za netoxickou dávku, stejně tak souvislé užívání po dobu 3 týdnů. Množství thujonu se snižuje povařením nebo vystavením šalvěje horké páře.
- Šalvěj není vhodná v těhotenství ani pro kojící matky, neboť snižuje či úplně zastavuje laktaci mléka. [1, 2, 3, 4]
Zajímavosti o šalvěji lékařské
- Je také známa mnohými lidovými názvy, např.: babské ucho, babí roucho, babí břich, cigánovy gatě, koda, kodice, koníčky, rapaňa, salvatrix, smrtky, šalvice, vlčí chvost, šalfie, šalvina.
- Jako léčivou bylinu ji znali již naši předkové, což dokazuje rčení vzniklé kolem roku 1300: „Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?“ nebo „ Ten, kdo chce na věky žíti, musí šalvěj v květnu jísti!“.
- Název je odvozen z latinského slova salvare, které znamená léčit, spasit.
- Spojena je také s pověstí, kdy Matka boží s Jezulátkem utíkali před Herodesem a hledali pomoc u všech květin na poli, ale žádná jim neposkytla přístřeší, kromě šalvěje. Schovali se pod jejími hustými listy a Herodesovo vojsko kolem nich prošlo a nezpozorovalo je. Matka boží rostlině poté poděkovala a řekla jí, že za to bude u lidí nejoblíbenější květinou, dala jí moc vyléčit lidem všechny nemoci a od té doby bylinka kvete, pomáhá a léčí lidi.
- Její zklidňující účinky pomáhají po bodnutí hmyzem – na postižené místo stačí přiložit rozdrcený list.
- V minulosti se používala pro očistné magické rituály, neboť její kouř očišťuje auru, obřadní místo i magické pomůcky, dále také očistí tělo i mysl. Mágům sloužila pro spojení se s energií rostlin.
- Listy šalvěje jsou od antiky považovány za symbol věčného života, ve středověku se věřilo, že kdo má na zahradě šalvěj, nezemře. Král Karel Veliký ji nechal pěstovat ve svých Capitulare de villis (klášterních zahradách), v 16. století se používala namísto zubní pasty či k přípravě černého barviva na vlasy.
- V dávných dobách se věřilo, že šalvěj je všelék a odtud pochází také některé lidové názvy: bylina královská, posvátná či ušlechtilá. V zahrádkách se ale pěstovala nejen pro ochranu zdraví, ale také pro ochranu před bělásky a plži.
Zdroje:
- Šalvěj lékařská – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0alv%C4%9Bj_l%C3%A9ka%C5%99sk%C3%A1
- Koření-a-bylinky-z-celého-světa-velice-hodnotná-kniha-o-158-str.lf_ Pages 1 – 50 – Text Version | PubHTML5. Free HTML5 Digital Publishing Platform for Magazines,Catalogs,Brochures,Lookbooks & More…- PUB HTML5 [online]. Dostupné z: https://pubhtml5.com/qrio/yxdb/basic
- Šalvěj – účinky na zdraví, co léčí, použití, užívání, využití – Bylinky pro všechny. Bylinky pro všechny – Bylinky pro všechny [online]. Copyright © Eva Mlčochová 2010 [cit. 19.08.2019]. Dostupné z: https://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-stromy/byliny/178-salvej-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani
- Šalvěj lékařská | Účinky, použití, recepty, informace. Bylinkopedie.cz | Léčivé bylinky, zázračné rostliny a další dary přírody [online]. Copyright © 2014 [cit. 19.08.2019]. Dostupné z: https://bylinkopedie.cz/salvej-lekarska/
- TREBEN, Maria.Zdraví z boží lékárny: léčivé byliny, rady a zkušenosti. 3. vyd. České Budějovice: Dona, 2003. ISBN 80-7322-039-3.