Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl je vytrvalá jarní bylina, z jejíhož až 1 m dlouhého plazivého podzemního oddenku vyrůstá šupinatá přímá a tenká lodyha zakončená jedním květním úborem. Lodyha je dlouhá 5-15 cm, takže co do výšky se jedná o menší rostlinku. Na začátku jara se na lodyze objevuje žlutý květní úbor složený z mnoha trubkovitých květů a okrajových jazykovitých květů. Teprve po odkvětu se objevuje přízemní růžice jednoduchých listů s dlouhým řapíkem a srdčitým, laločnatým tvarem. Plodem je chmýrnatá nažka. Podběl pochází původem z Evropy, kde je po celém kontinentu hojně rozšířený. Jak již jeho název napovídá, používá se v lékařství, ale dá se jej využít také v potravinářství a částečně i v kosmetice.

Popis podbělu lékařského

Podběl je vytrvalá menší bylinka dorůstající 5-30 cm. Z podzemního šupinatého oddenku, který často dosahuje délky přes 1 metr, vyrůstá květonosná lodyha o délce 5-15 cm, která se za plodu protahuje až na 30 cm. Tato lodyha je přímá, tenká, porostlá šupinovými listy a zakončuje ji jediný vrcholovitý úbor. Ten má zlatožlutou barvu a je 2-3 cm široký. Skládá se ze středových trubkovitých květů a velkého množství okrajových jazykovitých květů s plochou ligulou. Rostlina kvete od března do začátku května v nížinatých oblastech, v těch horských se doba květu protahuje až do srpna. Listy se objevují až po odkvětu a jsou uspořádané v přízemní růžici. Jsou jednoduché, řapíkaté, na okraji zubaté a jejich čepel je okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, mělce dlanitě laločnatá. V mládí jsou listy oboustranně plstnaté, později na líci olysávají.

Původem rostlina pochází z evropského kontinentu, kde je také hojně rozšířena – nejvíce se vyskytuje v jeho severní polovině. Na západním pobřeží Evropy se již téměř vůbec nevyskytuje, na tom východním zato přesahuje až do Asie, kde se nachází od Kavkazu, Írán a Indii, přes Sibiř až na Dálný východ. Dále se vyskytuje v horských oblastech severní Afriky. Člověkem byl podběl zavlečen také do Severní Ameriky.

Podběl je v přírodě České republiky vcelku značně rozšířený – lze jej ve vysoké koncentraci nalézt od nížin až po hory (kromě těch nejvyšších poloh). Nalézt jej lze na nezarostlých půdách okolo polních i lesních cest, na polích, březích potoků, na rumištích, skládkách, výsypkách, lomech, pod různými keři, na písčitém podloží, rozvalinách, štěrkovištích a mnohých dalších místech. Přestože se jedná o rostlinu, která se v přírodě hojně vyskytuje, je možné si ji vypěstovat doma – a není to vůbec složitě.

Pěstování podbělu lékařského

Vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu, která se velmi rychle rozmnožuje, není její pěstování nijak složité. Často se totiž považuje za plevelnou rostlinu a již toto označení napovídá, že její pěstování rozhodně není žádná věda. Preferuje hlinité, vápnité a vlhčí půdy a stanoviště s plným slunečním svitem. V prvotní fázi preferuje vlhké stanoviště – v tomto období je proto důležitá pravidelná zálivka, v pozdějších fázích růstu má podběl rád spíše slunná stanoviště.

Podběl se dá pěstovat ze semínek – je to opravdu neskutečně jednoduché, řízkováním či dělením rostlin.

Pěstování ze semínka

Semínka mají tu úžasnou vlastnost, že velmi rychle klíčí. Již několik hodin po zasazení lze pozorovat drobné samostatné klíčky bylinky. Výsev se uskutečňuje nejlépe v létě do vlhké půdy. Semínka stačí zasévat mělce, v přírodě se rostlina množí stejným způsobem.

Pěstování řízkováním

Na jaře či na podzim se ze zdravé rostliny odebere kousek výhonu, který se při pokojové teplotě nechá ve vodě či zapíchnutý v substrátu zakořenit. Až když je kořenový bal dostatečný, přemístí se rostlinka ven na místo svého finálního výskytu.

Pěstování dělením trsu

Dělení trsu se provádí na podzim. K dělení trsu jsou vhodnější mladší rostliny, jejichž podzemní oddenek ještě nedosahuje délky 1 m. Rostliny s tak dlouhým oddenkem se totiž vyrývají špatně a mohlo by dojít k jejich zničení. Rýčem se vyryje celý trs bylinky, který se rozdělí na dvě či více částí tak, aby každá část měla dostatek kořenových výhonků. Do země se vyhloubí jáma o velikosti stejné či mírně přesahující výšku kořenového balu, oddělená část rostliny se do ní vloží, zahrne, utuží zeminou a zalije. Ve fázi zakořeňování je důležitá pravidelná zálivka – zemina by měla zůstávat neustále vlhká, ale ne přemokřená.

Sklizeň podbělu lékařského

Zjara za suchého počasí a v odpoledních hodinách se sbírají jen vršky květů bez stopek. Tato doba sběru je velmi krátká, protože za teplého počasí podběl rychle odkvétá.

V pozdním jaru, když se rostlině začnou tvořit ochmýřená semena (červen až červenec), je doba vhodná pro sběr listů. Ty se jednoduše utrhnou či seříznou ve svém řapíku těsně u země.

Uchování podbělu lékařského

Nasbírané části podbělu se uchovávají sušením. Je ale rozdíl v tom, zda se suší květy či listy.

Uchování květů podbělu sušením

Nasbírané květy lze sušit buď přirozeně nebo při použití umělého tepla. Při přirozeném sušení se květy rozprostřou do jedné vrstvy a ve stínu se suší. Sušení by mělo proběhnout co nejrychleji, aby květy znovu nenavlhnuly. Při použití sušičky či při sušení v troubě by se teplota měla pohybovat mezi 35 a 40 °C. Sušený květ je bez pachu, zachová si svou žlutou barvu a má lehce nahořklou chuť. Uchovává se v suchu a v dobře uzavřených nádobách nebo papírových sáčcích umístěných na temném místě.

Uchování listů podbělu sušením

Listy se na rozdíl od květů suší na světle (slunci) a rychle, protože při pomalém sušení (a zvláště za vlhčího počasí) by zhnědly a objevily by se na nich černé skvrny – a tím by samozřejmě došlo k jejich znehodnocení. Při přirozeném sušení mají tendenci přesychat, což pak vede k jejich nadměrnému drobení, proto se doporučuje je spíše sušit v sušičce, kde se dá snáze ohlídat proces sušení. Teplota by zde neměla přesáhnout 40 °C. Usušené listy se skladují v suchu a v dobře uzavřených nádobách.

Recepty z podbělu lékařského

V kuchyni je možné použít jak čerstvý, tak sušený podběl. Sušené listy či směs listů a květů se používají k přípravě čajů. Čerstvé listy se přidávají do polévek či do jarních salátů. Lze z nich také připravit špenát. Z květů se pak připravuje med či sirup. Květy se řadí mezi jedlé, je proto možné jimi přizdobovat pokrmy.

Ze sušeného podbělu lze připravit čaj. Může se jednat o bylinnou směs či podběl samotný. Ať tak či tak, sušené byliny se vždy zalijí horkou vodou, nechají vylouhovat a nakonec se přecedí. Nakonec se čaj může přisladit medem či cukrem, protože podběl má mírně nahořklou chuť. Co se týká bylinné směsi, může se skládat z květů a listů podbělu, květů divizny, natě plicníku lékařského a listů jitrocele. Další obsahuje bezový květ, heřmánek, tužebník, lipový květ, smetankový kořen, podběl a jahodník lesní. Je spousta dalších takových směsí, takže si určitě každý najde tu svou oblíbenou.

Dalším skvělým receptem je podbělový med. Ten lze připravovat 2 způsoby:

  • Podbělový med vařený se připravuje z květů, které se nejdříve v hrnci přelijí vroucí vodou, poté se k nim přidají kolečka citronů. Tato směs se nechá den odstát a následně se přecedí přes sítko či hustější plátno, květy se vymačkají. Do šťávy se přidá cukr a směs se několik hodin vaří do zhoustnutí. Jakmile má dostatečnou hustotu, ještě za tepla se přelije do čistých sklenic či lahví, které se okamžitě uzavřou, a dnem vzhůru se nechá med vychladnout.
  • Podbělový med nevařený se oproti tomu připravuje ze směsi listů a květů v poměru 1:1 (lze ale samozřejmě použít jenom květy). Listy podbělu se nasekají nadrobno a smíchají s květy. Do sklenice o větším objemu (alespoň 3 litry) se skládá na přeskáčku vrstva podbělu a vrstva cukru. Cukr se vždy pokape šťávou z citronu. Plná sklenice se uzavře a zabalí do několika vrstev bublinkové fólie a následně se na zhruba 8 týdnů zakope do země, kde dojde ke kvasnému procesu. Poté, co se sklenice vykope, med se scedí a uskladní v lednici či mrazničce. Takto připravený med bude mít o poznání tekutější konzistenci, bývá proto někdy označován jako sirup.

Podběl se dá použít také do netradičního bramborového salátu. Brambory se uvaří ve slupce a nechají vychladnout, poté se oloupou a nakrájí na plátky. Červená cibule se oloupe a nakrájí na kolečka. Jablečný ocet se promíchá s hořčicí, solí a pepřem a nalije na brambory smíchané s cibulí, vše se opatrně promíchá a nechá alespoň hodinu odležet v lednici. Těsně před podáváním se salát ozdobí květy podbělu.

Využití podbělu lékařského

1. Potravinářství

V potravinářství se rostlina nejčastěji používá k přípravě čaje. Dá se z ní také vyrobit med či sirup. Listy se dají použít k přípravě špenátu či jarních salátů, květy se používají k dozdobení jídel.

2. Lékařství

V lékařství se využívá především jeho dezinfekčních a protizánětlivých účinků. Pomáhá při zánětech horních cest dýchacích, při odkašlávání a pomáhá také uvolňovat hleny. Používá se při zánětu průdušek (bronchitidě), kataru hrtanu a hrdla, astmatu, zápalu pohrudnice či začínající tuberkulóze plic. Má také mírně močopudný účinek. Užívá se v nálevu nebo v čaji.

Vnější použití se realizuje prostřednictvím obkladů, koupelí, inhalacemi, ale také lze použít čerstvou šťávu proti bolestem ucha. Vnější užití pomáhá na spáleniny, oteklé a bolavé klouby a špatně se hojící vředy. Také pomáhá při onemocnění plic nebo zánětu hlenových váčků. [1, 2]

3. Kosmetika

Podběl se někdy přidává do přípravků na vlasy, kterým pomáhá se zbavovat mastnoty.

Nežádoucí účinky podbělu lékařského

  • Podběl patří mezi byliny obsahující škodlivé alkaloidy. Přestože jejich obsah není příliš vysoký, nedoporučuje se bylinu užívat dlouhodobě a ve vysokých dávkách. K užívání se proto doporučuje spíše jeho sušená droga, protože sušením se snižuje množství alkaloidů v rostlině. Samostatně by se neměl podávat dětem ani těhotným a kojícím ženám. Uvádí se ale, že bylinná směs, kde má podběl méně než 15 % by neměla být nijak nebezpečná. [1, 3]

Zajímavosti o podbělu lékařském

  • Podběl je znám pod mnohými různými označeními, například koňské kopyto, podbělice, podbílek, lopušice, babuška, mateří líčko, podkovka, babuše, bělice, devaterník, devětsil malý, májí, májík, malý lopuch, oko Kristovo, pobíl, podhoráz, svalník, syn před otcem, zaječí lupen, úbytník, býčí či hříběcí noha.
  • Podběl znali lékaři už v antice a přiřadili mu latinský název, který vznikl složením slov tussis (kašel) a ago (odhánět), čímž jasně vyjádřili, k čemu se nejčastěji používal. Druhové jméno farfara je odvozeno zase od bělavého zbarvení spodní strany listů z latinských slov far (mouka) a ferre (nést).
  • Také české označení podběl poukazuje na spodní stranu listů, která je bělavá, jakoby pomoučená.

Zdroje:

  1. Podběl lékařský – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Podb%C4%9Bl_l%C3%A9ka%C5%99sk%C3%BD
  2. TREBEN, Maria. Zdraví z boží lékárny: léčivé byliny, rady a zkušenosti. 3. vyd. České Budějovice: Dona, 2003. ISBN 80-7322-039-3.
  3. Herbář Wendys – Tussilago farfara – podběl lékařský. Herbář Wendys – Domů [online]. Copyright © 2019 Herbář Wendys [cit. 04.10.2019]. Dostupné z: https://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/177-tussilago-farfara-podbel-lekarsky
  4. Podběl lékařský | PharmaPoint Lékárna.Lékárny PharmaPoint [online]. Copyright © 2013 PHOENIX lékárenský velkoobchod, s.r.o. [cit. 04.10.2019]. Dostupné z: http://www.pharmapoint.cz/herbar/1967-2/
  5. Podběl lékařský: sbírají se jen zčásti rozvinuté květy – Vitalia.cz.cz – chytře na život [online]. Copyright © 2009 [cit. 04.10.2019]. Dostupné z: https://www.vitalia.cz/clanky/podbel-lekarsky-na-jare-se-sbiraji-jen-zcasti-rozvinute-kvety/
  6. Podběl lékařský.Serafin – byliny s.r.o. [online]. Copyright © 2019 [cit. 04.10.2019]. Dostupné z: https://www.serafinbyliny.cz/herbar/podbel-lekarsky-detail-131
  7. Podběl lékařský – Tussilago farfara – SalviaParadiseShop.SalviaParadise Shop – Léčivé byliny, kapsle, masti, extrakty, semena a živé rostliny. [online]. Copyright © 2019 [cit. 04.10.2019]. Dostupné z: https://www.salviaparadise.cz/herbar-rostlin-podbel-lekarsky-tussilago-farfara-c-736_1158.html
  8. Podběl lékařský a jeho léčivé účinky, užití a pěstování – Bylinkovo.cz.cz – vše o bylinkách a superpotravinách [online]. Copyright © 2019 [cit. 04.10.2019]. Dostupné z: https://www.bylinkovo.cz/podbel-lekarsky/

Jana Hlaváčová

Bylinkám jsem se začala věnovat již před čtrnácti lety. Dostala se mi do rukou kniha, ve které byly recepty na přípravu různých kosmetických výrobků z bylinek, které si můžeme připravit i doma – mýdla, tělová mléka, šampony, oleje, balzámy na rty, ale i make-up a mnohé další. Natolik mě to zaujalo, že jsem si všechny kosmetické výrobky začala vyrábět doma, zdravě a bez chemie. Protože jsem byla netrpělivá, tak jsem si všechny potřebné bylinky kupovala. Postupně jsem ale zjistila, že domácí bylinky jsou lepší a začala jsem se o bylinky zajímat ještě z pohledu pěstování, nebo jsem si je nasbírala rovnou v přírodě. Dnes už mám svoje místečka, na která chodím bylinky sbírat. Doma pro ně mám speciální místnost, kde bylinky zpracovávám – suším, nakládám do olejů, pěstuji atd. Chodím na různé kurzy o bylinkách a jejich zdravotních účincích. Protože mě téma velmi zajímá, baví mě o něm psát a dělit se tak o své zkušenosti s jinými.

Atlas bylinek

A

B

C

Č

D

F

G

H

J

K

L

M

O

P

R

Ř

S

Š

T

V