Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)

Jeřáb obecný neboli ptačí je listnatý strom, řidčeji také keř, který roste do výšky až 5 metrů. Má zelené listy skládající se z podlouhlých lístků s pilovitým okrajem. Na jaře kvete drobnými bílými kvítky, které na podzim dozrají v jasné oranžovo-červené bobulky zvané jeřabiny. Léčivé účinky mají jak květy, tak plody. Původem pochází z Evropy, jeho příbuzné druhy se vyskytují v severní Asii a Severní Americe. Používá se v gastronomii, lékařství a také jako okrasná dřevina.

Popis jeřábu obecného

Tento strom nebo keř bývá vysoký 2-5 metrů, ale jednotliví jedinci mohou vyrůstat do výšky až 15 metrů. Kmínek má světle šedou barvu, rychle roste, ale nemá kvalitní dřevo, takže se stromek nedožívá většího stáří (maximálně 80 let). Je známý také pod názvem jeřáb ptačí a to z toho důvodu, že chutná ptákům, kteří se trusem starají o jeho rozšíření. Listy jeřábu jsou lichozpeřené a skládají se z 9-19 podlouhlých, kopinatých lístků, jejichž spodní strana je plstnatá. Mají vejcovitý tvar, na líci jsou tmavozelené a na rubu světle zelené s řapíkem 2-3 cm dlouhým. Ve svých horních 2/3 jsou listy pilovité. Na plstnatých větvích roste bohaté květenství bílé barvy, které je uspořádané v latnatě chocholičnatých květenstvích o velikosti 7-12 cm. Kališní cípy květů jsou špičaté, za květu vzpřímené, za plodu vytrvalé, korunní lístky široce vejčité, dlouhé 4-5 mm. Kvete v květnu a červnu. Na podzim květy dozrají v oranžovo-červené lesklé malvice kulovitého tvaru o velikosti 6-9 mm. Tyto plody mají trpkou, mírně nahořklou chuť.

Rostlina se vyskytuje na světlejších místech v Evropě a některých oblastech severozápadní Asie. Její příbuzní pak rostou také v severnější Asii a také v Severní Americe. Volně v přírodě roste v nížinách i mírně hornatých stanovištích.

Výskyt jeřábu obecného

Jeřáb a jemu přízné druhy rostou téměř po celém světě. Z Evropy, odkud také pochází, zaujímá její převážnou část. Ve Skandinávii jej lze nalézt až po Nordkap, rozšířen je také na Islandu, jihozápadní hranici tvoří Pyrenejský poloostrov, jižní severoafrický Atlas a jihovýchodní vede až ke Kaspickému moři. Na východě dosahuje až k Uralu. Zavlečen byl také do Severní Ameriky, kde se pěstuje od Aljašky až po Floridu. Dále roste také v Asii, kde dosahují až do nejvýchodnějšího cípu ruské Sibiře a severní Číny.

Co se týká nadmořských výšek, lze ho nalézt na stanovištích od nížin až po výšky 1500 m n. m., v Alpách dokonce 2300 m n. m.

V přírodě ho lze nalézt ve světlých lesích i jejich okrajích, na skalách, pasekách, podél cest či cíleně pěstovaný v parcích a na zahradách jako okrasná dřevina. U nás se vyskytuje roztroušeně po celém území.

Jedná se o rostlinu na půdu velmi nenáročnou, daří se jí v dobrých hlubokých půdách i na skalách. Dobře snáší také sucho i mokro, roste ve stínu i na plně osluněných místech. Jedná se o vcelku odolnou rostlinu, která se ale zpravidla nedožívá více než 80 let.

Sklizeň jeřábu obecného

Nejčastěji se sbírají plody dozrávající koncem srpna až do října. Někdy se sbírá také květ v době plného rozkvětu (nejčastěji v květnu), který má stejný obsah účinných látek. Tento sběr ale není příliš obvyklý. Nejlepším místem sběru jsou oblasti vzdálené od komunikací.

Uchování jeřábu obecného

Jeřabiny lze uchovávat několika způsoby. Může se z nich vyrobit odvar, macerát, sirup, z květů pak tinktura. Nejčastějším způsobem je sušení.

Uchování jeřábu sušením

Sušení probíhá nejčastěji ve dvou fázích. V té první se plody nechají ve stínu zvadnout a v té druhé, kdy je potřeba je rychle dosušit, aby neztratily červenou barvu, se dosušuje umělým teplem (nesmí se překročit 40 °C) nebo na přímém slunci. První fázi lze provést také zavěšením plodů na stopce na šňůrách, poté je ale potřeba odstranit stopky. K tomu je dobré použít síto, kterým drobné úlomky stopek propadnou. Plody se suší také dalším způsobem: asi čtvrt hodiny se povaří ve vodě, která se potom slije a namísto ní se do hrnce nasype cukr, ve kterém se plody přes noc nechají prosladit. Druhý den se plody dosuší v troubě. Usušené plody se skladují v pevných papírových či polypropylenových sáčcích.

Uchování jeřábu jiným zpracováním

Sirup se připravuje tak, že ihned po sklizni se pomocí odšťavňovače, mlýnku na maso či přes plátno plody odšťavní a šťáva z nich se smíchá v poměru 1:1 s cukrem. Tato směs se pomalu vaří, dokud sirup nezhoustne.

Při přípravě tinktury se litrem vodky přelije hrnek čerstvých plodů, který se nechá 2 týdny stát na tmavém místě v pokojové teplotě. Potom se pouze přecedí a je hotovo. Stejným postupem lze získat tinkturu také z jeřabinových květů.

Recepty z jeřábu obecného

Čerstvé jeřabiny jsou lehce jedovaté, proto je před konzumací nutné upravit například sušením, nakládáním do lihu či vína nebo kompotovat. Používají se jako pikantní koření, ze kterého se připravují sirupy, kompoty, likéry, omáčky a dochucují se s ním hovězí a zvěřinové pečeně.

Na přípravu jeřabinového čaje je potřeba pouze sušené plody a vroucí vodu, kterou se zalijí. Po 15 minutách louhování se čaj přecedí a může se konzumovat.

Z jeřabin se také vyrábí marmeláda, která může nahrazovat kompotované brusinky. Propláchnuté plody se spolu se skořicí a vínem vloží do hrnce, kde se vaří do změknutí. Lehce se směs rozmixuje, přidá se cukr a směs se vaří do zhoustnutí. Na závěr se může přidat trochu rumu, který dodá vůni. Ještě horká směs se přelije do skleniček, které se po uzavření otočí dnem vzhůru, aby se přichytila víčka.

Likér se vyrábí rozmačkáním plodů se semínky fenyklu, kořenem hořce žlutého a anýzovými semínky, vše se pak zalije slivovicí a nechá 14 dní louhovat za denního protřepávání. Poté se likér přecedí a přelije do láhve, ve které se v chladu uskladní.

Využití jeřábu obecného

1. Potravinářství

V potravinářství se používá jako koření na přípravu sirupů, kompotů, vína, likérů, hovězích či zvěřinových pečení a omáček.

2. Lékařství

Jeřáb působí močopudně a projímavě, zvyšuje vylučování žluče, působí proti revmatickým potížím, rozrušuje a vyplavuje močový písek a reguluje činnost střev. Používá se také při zánětech horních cest dýchacích. Uplatňuje se také při léčbě kožních neduhů (ekzém a mírná forma atopického ekzému) a alergií. Má schopnost posilovat imunitní systém a navyšovat tak celkovou odolnost organismu. Květy se používají při nedostatku ženských pohlavních hormonů, protože obsahují sloučeninu podobnou ženským hormonům. [1, 2]

3. Okrasná rostlina

Bylo vyšlechtěno několik kultivarů jeřábu obecného, které slouží jako ozdoba zahrad nebo se sází do stromořadí. Nejznámější je Mičurinův kříženec jeřábu obecného s hlohem sibiřským, který dal vzniknout odrůdě s granátovou barvou jeřabin. Podle této barvy se tento kultivar také jmenuje. Dalšími jsou například Salmon Queen, Pink Veil, Pendula, Embley a mnohé další.

4. Další průmysl

Dřevo se užívá na výrobu násad, dýhy nebo hudebních nástrojů.

Nežádoucí účinky jeřábu obecného

  • Konzumace čerstvých jeřabin může způsobit lehčí otravu projevující se nevolností, bolestmi hlavy a dávením. Také konzumace většího množství jeřabin může vyvolat průjem nebo zvracení. [1, 3]

Zajímavosti o jeřábu obecném

  • Lidové názvy jeřábu obecného zní: jeřábek, skoruše, jeřabina, jaráb, divá vřeskyně, jerábník, korálky, muk, oskeruše planá, ptačí potrava, reráb, řežáb, sorbit, voskeruše, řeřebina.
  • Na našem území lze kromě jeřábu ptačího nalézt také jeřáb moravský. Jedná se o sladkoplodou formu, jejíž listy jsou ozubeny pouze do poloviny. Plody jeřábu moravského se dají jíst i za syrova, protože na rozdíl od obecného nejsou vůbec jedovaté.
  • Jeřáb a jeho účinky jsou známé už od starověku. Jeho latinský název údajně pochází z keltského jazyka, kde slovo sor znamená trpký, kyselý. Plody se používaly k lovu ptáků, druidové jej používali k nabarvení svých rouch na novoluní obřady. Virgulemi se vyhledávali rudné žíly.
  • Ptactvo plody jeřábu zbožňuje a jeřáb se může v přírodě množit pouze tehdy, projde-li trávicím traktem ptáků. Obsahuje totiž kyselinu parasorbinovou, která zabraňuje klíčení semen. Je možné realizovat také umělý výsev, při tom je ale potřeba semena před setbou stratifikovat.
  • Na území České republiky se jeřáb začal pěstovat v roce 1779 na doporučení Marie Terezie.
  • V minulosti byl považován za magickou dřevinu, jejímž zastrčením ve střeše stavení mělo docházet k odhánění blesků. Jeřábová palice se pak používala k odhánění čertů a duchů, hůlka měla chránit před kouzly a čarami. Keltští sedláci poklepávali větvičkou na hřbet telátka při křtu. Ozdobená větvička nad stájemi měla chránit dobytek před nemocemi.

Zdroje:

  1. Jeřáb ptačí – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b_pta%C4%8D%C3%AD
  2. Jeřabiny jsou super, ale nesmí být čerstvé – Vitalia.cz. Vitalia.cz – chytře na život [online]. Copyright © 2009 [cit. 11.09.2019]. Dostupné z: https://www.vitalia.cz/clanky/jerabiny-jsou-super-ale-nesmi-byt-cerstve/
  3. Jeřabiny – lahodný elixír podzimu – Jak v kuchyni. Homepage – Jak v kuchyni [online]. Copyright © jakvkuchyni.cz [cit. 11.09.2019]. Dostupné z: https://www.jakvkuchyni.cz/jerabiny-lahodny-elixir-podzimu/
  4. Jeřáb ptačí neboli jeřabiny | Kalíšek.Web pro ženy | Kalíšek [online]. Copyright © Všechna práva vyhrazena [cit. 11.09.2019]. Dostupné z: http://kalisek.cz/jerab-ptaci-neboli-jerabiny
  5. SORBUS AUCUPARIA L. – jeřáb ptačí / jarabina vtáčia | BOTANY.cz.cz – Zajímavosti ze světa rostlin [online]. Copyright © [cit. 11.09.2019]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/sorbus-aucuparia/
  6. Jeřáb ptačí – Sorbus aucuparia – SalviaParadiseShop.SalviaParadise Shop – Léčivé byliny, kapsle, masti, extrakty, semena a živé rostliny. [online]. Copyright © 2019 [cit. 11.09.2019]. Dostupné z: https://www.salviaparadise.cz/herbar-rostlin-jerab-ptaci-sorbus-aucuparia-c-736_1107.html

Jana Hlaváčová

Bylinkám jsem se začala věnovat již před čtrnácti lety. Dostala se mi do rukou kniha, ve které byly recepty na přípravu různých kosmetických výrobků z bylinek, které si můžeme připravit i doma – mýdla, tělová mléka, šampony, oleje, balzámy na rty, ale i make-up a mnohé další. Natolik mě to zaujalo, že jsem si všechny kosmetické výrobky začala vyrábět doma, zdravě a bez chemie. Protože jsem byla netrpělivá, tak jsem si všechny potřebné bylinky kupovala. Postupně jsem ale zjistila, že domácí bylinky jsou lepší a začala jsem se o bylinky zajímat ještě z pohledu pěstování, nebo jsem si je nasbírala rovnou v přírodě. Dnes už mám svoje místečka, na která chodím bylinky sbírat. Doma pro ně mám speciální místnost, kde bylinky zpracovávám – suším, nakládám do olejů, pěstuji atd. Chodím na různé kurzy o bylinkách a jejich zdravotních účincích. Protože mě téma velmi zajímá, baví mě o něm psát a dělit se tak o své zkušenosti s jinými.

Atlas bylinek

A

B

C

Č

D

F

G

H

J

K

L

M

O

P

R

Ř

S

Š

T

V